Filmy Adiny Mandlové: Zlatá éra československého filmu

První filmové role ve 30. letech

Adina Mandlová vstoupila do světa filmu v době, kdy československá kinematografie procházela významnou transformací. Její první filmovou rolí byla postava v němém snímku Děvčátko, neříkej ne! z roku 1932, kde se objevila pod pseudonymem Sonia Zázvorková. Ačkoliv šlo o malou roli, její přirozený talent a podmanivé charisma neunikly pozornosti tehdejších filmových tvůrců. V následujícím roce získala již výraznější roli ve filmu Život je pes, kde si zahrála po boku známého komika Vlasty Buriana.

Skutečný průlom v její kariéře přišel s filmem Život vojenské akademie (1934), kde ztvárnila první významnější postavu. Režisér Martin Frič v ní rozpoznal mimořádný potenciál a obsadil ji do několika dalších snímků. V roce 1935 následovaly filmy Ať žije nebožtík a Pozdní láska, kde již Mandlová prokázala svůj široký herecký rejstřík. Její schopnost zahrát jak dramatické, tak komediální role ji rychle katapultovala mezi nejvyhledávanější herečky své doby.

Konec třicátých let znamenal pro Mandlovou období největšího rozkvětu. Natočila několik zásadních snímků, které se zapsaly do historie české kinematografie. Mezi nejvýznamnější patří Kristián (1939), kde excelovala po boku Oldřicha Nového. Její výkon v roli Zuzany byl natolik přesvědčivý, že si vysloužila uznání kritiky i diváků. V témže roce zazářila také ve filmu Kouzelný dům, kde předvedla svůj dramatický talent v plné síle.

Mandlová se během 30. let vypracovala z neznámé začínající herečky na jednu z nejvýraznějších osobností československého filmu. Její všestrannost a profesionalita ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z prvních skutečných filmových hvězd. Spolupracovala s předními režiséry své doby, jako byli Martin Frič, Otakar Vávra či Mac Frič, kteří ji obsazovali do stále náročnějších rolí.

Významným aspektem její kariéry bylo i to, že dokázala překonat typické škatulkování hereček té doby. Zatímco mnohé její kolegyně byly obsazovány do podobných rolí, Mandlová zvládala přesvědčivě ztvárnit jak role salónních dam, tak prostých venkovských dívek. Její herecký projev se vyznačoval přirozeností a moderností, což bylo v době převládajícího divadelního stylu herectví poměrně neobvyklé. Tato versatilita jí umožnila vybudovat si pevnou pozici v československé kinematografii, která vydržela až do počátku 40. let, kdy její kariéru poznamenaly politické události spojené s druhou světovou válkou.

Průlomový film Kristián s Oldřichem Novým

Film Kristián z roku 1939 se stal jedním z nejvýznamnějších snímků české kinematografie, kde Adina Mandlová zazářila po boku legendárního Oldřicha Nového. Tento elegantní společenský film režiséra Martina Friče představil divákům příběh dvojí identity hlavního hrdiny, nočního recepčního Aloise Nováka, který se po večerech proměňuje v šarmantního světáka Kristiána.

Mandlová v tomto snímku ztvárnila role Zuzany, sofistikované dámy z vyšší společnosti, která se zamiluje do Kristiána, aniž by tušila jeho skutečnou identitu. Její výkon byl kritiky vysoce ceněn a dodnes je považován za jeden z jejích nejlepších. Chemie mezi ní a Oldřichem Novým byla na plátně tak přesvědčivá, že se film stal okamžitým diváckým hitem a dodnes patří mezi nejoblíbenější české filmové klasiky.

Natáčení probíhalo v napjaté atmosféře předválečného období, přesto se tvůrcům podařilo vytvořit lehkou, elegantní komedii, která divákům poskytovala únik od každodenních starostí. Mandlová později ve svých pamětech vzpomínala, jak náročné bylo udržet profesionální přístup navzdory politickému napětí, které tehdy panovalo.

Film vynikal nejen hereckými výkony, ale také propracovanými kostýmy a výpravou. Adina Mandlová zde předvedla řadu elegantních rób, které se staly inspirací pro tehdejší módní trendy. Její šatník ve filmu byl pečlivě vybrán tak, aby podtrhl její přirozenou eleganci a podpořil věrohodnost její postavy z vyšší společnosti.

Zajímavostí je, že původně měla roli Zuzany hrát jiná herečka, ale Mandlová získala tuto příležitost díky své schopnosti přesvědčivě ztvárnit sofistikovanou dámu. Její předchozí zkušenosti z divadla a filmu jí pomohly vytvořit postavu, která se divákům vryla do paměti. Spolupráce s Oldřichem Novým byla pro Mandlovou významným profesním mezníkem, který jí otevřel dveře k dalším prestižním rolím.

Kristián se stal vzorem pro mnoho následujících českých společenských komedií a ustanovil určitý standard kvality v domácí kinematografii. Adina Mandlová zde dokázala, že je schopná unést i náročnější dramatické role, což se později projevilo v jejích dalších filmových počinech. Film také významně přispěl k upevnění její pozice jako jedné z nejvýraznějších hereček své doby.

Technická stránka filmu byla na svou dobu velmi pokročilá, s důrazem na osvětlení a kameru, což pomohlo vytvořit nezaměnitelnou atmosféru nočního života první republiky. Scény v luxusních barech a restauracích patří k nejpůsobivějším částem filmu a Mandlová v nich exceluje svojí přirozenou elegancí a šarmem.

Hvězdná role ve snímku Šťastnou cestu

V roce 1943 přišla pro Adinu Mandlovou životní příležitost, když jí režisér Otakar Vávra nabídl hlavní roli ve filmu Šťastnou cestu. Tento melodramatický snímek se stal jedním z vrcholů její herecké kariéry. Mandlová zde ztvárnila postavu mladé ženy Heleny Řehákové, která se ocitá v komplikovaném milostném trojúhelníku. Její herecký výkon byl natolik přesvědčivý, že si získala uznání jak u diváků, tak u filmových kritiků.

Film se natáčel v nelehké době protektorátu, což se promítlo i do atmosféry na place. Přesto Mandlová dokázala své osobní problémy potlačit a předvedla mimořádně procítěný a autentický výkon. Po boku Mandlové se ve snímku objevili další významní herci té doby - Václav Vydra nejstarší a Svatopluk Beneš. Chemie mezi hlavními představiteli byla výjimečná, což významně přispělo k celkovému úspěchu filmu.

Šťastnou cestu se natáčel v ateliérech Barrandov a v exteriérech Prahy. Mandlová zde mohla naplno rozvinout svůj dramatický talent, když její postava prochází složitým vývojem od bezstarostné dívky až po zralou ženu, která musí činit těžká životní rozhodnutí. Kostýmy, které pro ni byly navrženy, podtrhly její přirozenou eleganci a staly se inspirací pro tehdejší módní trendy.

Režisér Vávra později vzpomínal, jak profesionálně a oddaně Mandlová k roli přistupovala. Každý den přicházela perfektně připravená a své repliky znala bezchybně. Její schopnost přirozeně přecházet mezi komediálními a dramatickými scénami byla obdivuhodná. V jedné z nejnáročnějších scén filmu, kdy její postava prochází vnitřním bojem mezi láskou a povinností, předvedla Mandlová tak přesvědčivý výkon, že celý štáb zůstal v němém úžasu.

Film měl premiéru v přeplněném kině Lucerna a okamžitě si získal přízeň publika. Kritici vyzdvihovali především herecký výkon Adiny Mandlové, která dokázala své postavě vdechnout neobyčejnou hloubku a věrohodnost. Snímek se stal jedním z nejúspěšnějších českých filmů roku 1943 a dodnes je považován za jeden z klenotů české kinematografie té doby.

Pro Mandlovou znamenal tento film vrchol její předválečné a válečné kariéry. Dokázala v něm spojit všechny své herecké přednosti - přirozenou eleganci, dramatický talent a schopnost zaujmout diváky. Role Heleny Řehákové se stala jednou z jejích nejpamátnějších postav a významně přispěla k jejímu postavení mezi tehdejšími filmovými hvězdami první velikosti.

Spolupráce s režisérem Martinem Fričem

S režisérem Martinem Fričem navázala Adina Mandlová mimořádně plodnou spolupráci, která významně ovlivnila její hereckou kariéru v československé kinematografii. První společný film natočili v roce 1937, kdy ji Frič obsadil do snímku Důvod k rozvodu. Jejich profesionální vztah se rychle proměnil v tvůrčí symbiózu, která přinesla řadu nezapomenutelných filmových děl.

Martin Frič rozpoznal v Mandlové výjimečný talent a dokázal z ní dostat ty nejlepší herecké výkony. Pod jeho režijním vedením ztvárnila Mandlová postavy v několika významných filmech, včetně Kristián (1939), kde excelovala po boku Oldřicha Nového. Jejich spolupráce dosáhla vrcholu ve filmu Hotel Modrá hvězda (1941), který se stal jedním z nejúspěšnějších snímků své doby.

Frič dokázal perfektně využít Mandlové přirozený šarm a eleganci, ale také její schopnost zahrát dramatické role. V jeho filmech často vystupovala jako sebevědomá, moderní žena, což dokonale odpovídalo jejímu skutečnému charakteru. Režisér ji obsazoval do rolí, které byly na svou dobu odvážné a progresivní, čímž pomohl formovat její image přední československé filmové hvězdy.

Jejich spolupráce nebyla omezena pouze na natáčení. Frič se stal pro Mandlovou také důležitým mentorem, který ji pomáhal rozvíjet herecké techniky a porozumění filmovému řemeslu. Během jejich společné práce vzniklo celkem sedm celovečerních filmů, které patří do zlatého fondu české kinematografie. Každý z těchto snímků představoval pro Mandlovou novou hereckou výzvu a příležitost k růstu.

Vztah mezi režisérem a herečkou byl založen na vzájemném respektu a porozumění. Frič dokázal pracovat s Mandlové temperamentem a využít jej ve prospěch filmu. I v období protektorátu, kdy byla situace v československém filmu složitá, pokračovali ve spolupráci a vytvářeli kvalitní snímky, které dodnes patří k divácky oblíbeným.

Jejich poslední společný film Šťastnou cestu (1943) představoval vrchol jejich tvůrčí spolupráce. Po něm však přišel zlom způsobený politickými událostmi a koncem války. Mandlová byla obviněna z kolaborace s nacisty, což vedlo k jejímu nucenému odchodu z československé kinematografie. Tím skončila i její spolupráce s Martinem Fričem, která významně přispěla k rozvoji československého filmu v období první republiky a protektorátu.

Přestože jejich společná filmografie čítá pouze sedm snímků, kvalita těchto děl a jejich kulturní význam daleko přesahují pouhá čísla. Frič a Mandlová vytvořili nezapomenutelnou kapitolu české kinematografie, která inspiruje filmaře a baví diváky dodnes. Jejich spolupráce představuje příklad dokonalého spojení režisérského umění a hereckého talentu.

Adina Mandlová byla jako hvězda na českém filmovém nebi, která zářila tak jasně, že i po letech její světlo stále oslňuje.

Květoslav Procházka

Skandální film Noční motýl

Film Noční motýl z roku 1941 se stal jedním z nejkontroverznějších snímků české kinematografie své doby. Adina Mandlová v něm ztvárnila hlavní roli prostitutky Kiki, což vyvolalo značné pobouření mezi konzervativní částí společnosti. Příběh mladé dívky, která se životními okolnostmi dostane na šikmou plochu, režíroval František Čáp podle scénáře Václava Krška.

Mandlová v roli Kiki předvedla jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů, za který si vysloužila jak uznání kritiky, tak i nevoli moralistů. Film vyprávěl příběh dívky z dobré rodiny, která se po smrti otce ocitne bez prostředků a postupně klesá až na samé společenské dno. Skandální nebyl jen samotný námět filmu, ale i způsob jeho zpracování, který na tehdejší dobu působil velmi odvážně a provokativně.

Natáčení probíhalo v napjaté atmosféře protektorátu, což se promítlo i do výsledného vyznění snímku. Noční motýl se stal symbolem dekadence první republiky a zároveň varováním před morálním úpadkem společnosti. Adina Mandlová musela čelit mnoha útokům ze strany tisku i veřejnosti, která ji často ztotožňovala s její filmovou postavou.

Přestože film vyvolal kontroverze, z uměleckého hlediska se jednalo o mimořádně zdařilé dílo. Kameraman Ferdinand Pečenka vytvořil působivou noir atmosféru, která dokonale podtrhovala tragický příběh hlavní hrdinky. Výraznou složkou filmu byla také hudba Jiřího Srnky, která podtrhovala dramatické momenty a dodávala snímku na emotivní síle.

Noční motýl se stal přelomovým dílem v kariéře Adiny Mandlové a zařadil se mezi nejvýznamnější české filmy období protektorátu. Herečka zde mohla naplno rozvinout svůj dramatický talent a dokázala, že zvládne i náročnější charakterní role. Její ztvárnění Kiki bylo natolik přesvědčivé, že mnozí diváci měli problém oddělit realitu od fikce.

Film se dotýkal řady citlivých témat jako chudoba, sociální nespravedlnost a postavení žen ve společnosti. Způsob, jakým tvůrci tyto problémy zpracovali, byl na svou dobu velmi progresivní. Noční motýl tak není jen příběhem o morálním pádu jedné ženy, ale i kritickou sondou do tehdejší společnosti.

Přes veškeré kontroverze se film zapsal do dějin české kinematografie jako jedno z nejvýznamnějších děl své doby. Pro Adinu Mandlovou znamenal vrchol její herecké kariéry, ale zároveň i počátek problémů, které ji později pronásledovaly. Noční motýl dodnes zůstává působivým svědectvím o době svého vzniku a důkazem mimořádného talentu všech tvůrců, kteří se na jeho vzniku podíleli.

Válečná léta a kontroverzní postavení herečky

Během druhé světové války se Adina Mandlová ocitla v nelehké situaci, která později výrazně ovlivnila její hereckou kariéru i osobní život. Její údajná kolaborace s nacisty se stala předmětem mnoha diskuzí a kontroverzí. Ve skutečnosti byla situace mnohem složitější, než jak ji později vykreslovaly poválečné soudy a média. Mandlová sice natáčela filmy i během protektorátu, ale stejně jako mnoho jiných českých umělců se snažila především přežít v těžké době.

V letech 1939-1945 účinkovala v několika významných filmech, včetně snímků Kristián, Noční motýl a Šťastnou cestu. Její herecký talent byl nezpochybnitelný, což dokazovala v každé roli. Problematické však bylo její společenské postavení a kontakty s německými představiteli filmu a kultury. Mandlová byla nucena účastnit se společenských akcí, kde se setkávala s nacistickými pohlaváry, což jí bylo po válce vytýkáno.

Zvláště kontroverzní bylo její přátelství s říšským protektorem K. H. Frankem, které však sama Mandlová později vysvětlovala jako vynucené okolnostmi. V roce 1944 byla dokonce zatčena gestapem a krátce vězněna v Pankrácké věznici. Přesto ji to po válce neuchránilo před nařčením z kolaborace. Po osvobození byla zadržena a vyslýchána, strávila několik měsíců ve vazbě.

Poválečné vyšetřování neprokázalo její aktivní spolupráci s nacisty, přesto byla její kariéra v Československu prakticky u konce. Veřejné mínění bylo proti ní silně zaujaté a množství pomluv a očerňujících článků v tisku ji donutilo k emigraci. V roce 1947 odešla nejprve do Anglie, kde se pokusila navázat na svou hereckou kariéru, ale bez většího úspěchu.

Během válečných let natočila Mandlová několik filmů, které patří k vrcholům české kinematografie. Její výkon ve filmu Noční motýl z roku 1941 je dodnes považován za jeden z nejlepších v její kariéře. Paradoxně právě toto období bylo umělecky nejplodnější, přestože později znamenalo její společenský pád. V protektorátních filmech prokázala svůj mimořádný talent a schopnost zahrát jak dramatické, tak komediální role.

Mandlová se nikdy nesmířila s tím, jak byla po válce očerněna. Ve své autobiografii Dneska už se tomu směju popsala své válečné zkušenosti a vysvětlila mnoho okolností svého tehdejšího působení. Její příběh je typickou ukázkou složitosti doby, kdy umělci museli často volit mezi kariérou a morálními principy, mezi přežitím a odporem vůči okupačnímu režimu. Přestože byla později částečně rehabilitována, stigma válečných let ji provázelo až do konce života.

Poslední československé filmy před emigrací

Adina Mandlová se v posledních letech před svou emigrací objevila v několika významných československých filmech, které představovaly vrchol její domácí kariéry. V roce 1947 ztvárnila hlavní roli ve snímku Průlom, kde její výkon získal uznání kritiky i diváků. Film režiséra Karla Steklého zachycoval poválečnou atmosféru a Mandlová v něm předvedla svůj charakteristický projev plný elegance a dramatického napětí.

Následoval kontroverzní snímek Dvaasedmdesátka, kde se Mandlová představila v roli femme fatale, která byla pro ni tak typická. Její ztvárnění složité ženské postavy opět dokázalo, proč patřila k nejvyhledávanějším herečkám své doby. Film se natáčel v nelehkých podmínkách začínající politické transformace a Mandlová později vzpomínala, jak již tehdy cítila narůstající tlak ze strany nového režimu.

Posledním československým filmem před její emigrací se stal Dnes neordinuji z roku 1948. Tato komedie s dramatickými prvky představovala Mandlovou v roli zdravotní sestry, kde mohla naplno využít svůj komediální talent, který byl často zastíněn jejími dramatickými rolemi. Spolupráce s režisérem Vladimírem Slavínským byla podle dobových svědectví velmi produktivní, přestože natáčení probíhalo v napjaté atmosféře politických změn.

V těchto posledních filmech se výrazně projevila Mandlové schopnost přizpůsobit se různým žánrům a charakterům postav. Její herecký projev dozrál do mistrovské úrovně, kdy dokázala přesvědčivě ztvárnit jak dramatické, tak komediální role. Kritika oceňovala především její schopnost přirozené transformace a autentického ztvárnění různorodých charakterů.

Zajímavostí je, že během natáčení těchto posledních snímků již Mandlová zvažovala emigraci. Politická situace se rapidně zhoršovala a její postavení v československém filmu bylo stále nejistější. Přesto dokázala zachovat profesionalitu a odevzdat maximální výkony, které dodnes patří k vrcholům její filmografie. Tyto filmy také představují poslední svědectví o jejím působení v československé kinematografii před únorem 1948.

V době natáčení posledních filmů se Mandlová potýkala s narůstajícím tlakem ze strany nově se formujícího komunistického režimu. Její dřívější kontakty a působení během protektorátu byly stále častěji předmětem kritiky, přestože byla v roce 1946 očištěna od obvinění z kolaborace. Tato situace významně ovlivnila atmosféru při natáčení a přispěla k jejímu konečnému rozhodnutí opustit Československo.

Návrat do filmu v roce 1991

Po dlouhých letech v ústraní se Adina Mandlová v roce 1991 nečekaně vrátila před filmovou kameru. Bylo to v dokumentárním snímku režiséra Jaromíra Vašty Adina Mandlová - Obrazový životopis, který mapoval její bouřlivý život a hereckou kariéru. V tomto filmu, který vznikl krátce před její smrtí, se poprvé od konce druhé světové války objevila před československými diváky. Mandlová zde otevřeně hovořila o své slavné filmové kariéře ve třicátých a čtyřicátých letech, kdy patřila k nejvýraznějším hvězdám československého filmu.

Dokument zachytil její vzpomínky na natáčení legendárních snímků jako Kristián, Hotel Modrá hvězda či Přítelkyně pana ministra. Mandlová v něm působila jako elegantní dáma, která si i přes pokročilý věk zachovala svůj charakteristický šarm a osobitý humor. Její návrat do československého filmu byl symbolickým uzavřením dlouhé životní kapitoly, během níž žila v emigraci ve Velké Británii.

Ve filmu vzpomínala na své herecké kolegy, především na Oldřicha Nového, Nataši Gollovou a Lídu Baarovou. S nostalgií hovořila o zlaté éře československé kinematografie, kdy vznikaly nezapomenutelné komedie a dramata. Zajímavé bylo její vyprávění o zákulisí natáčení, o tehdejších filmových studiích na Barrandově a o atmosféře prvorepublikového filmu. Neskrývala ani temné stránky své minulosti, včetně problematického období protektorátu a následného obviňování z kolaborace.

Dokument obsahoval také vzácné archivní záběry z jejích nejvýznamnějších filmových rolí, které připomněly divákům její herecký talent a nezaměnitelný projev. Mandlová komentovala své tehdejší výkony s nadhledem a sebeironií, která jí byla vlastní. Její poslední filmové vystoupení se stalo důstojnou tečkou za kariérou, která významně ovlivnila československou kinematografii.

V roce natáčení dokumentu bylo Mandlové 81 let, přesto si zachovala bystrou mysl a schopnost poutavě vyprávět. Její vzpomínky poskytly unikátní svědectví o době, kdy český film prožíval jedno ze svých nejslavnějších období. Dokument se stal cenným historickým materiálem, který zachytil poslední výpověď jedné z největších hvězd československého filmu. Krátce po jeho dokončení, v červnu 1991, Adina Mandlová zemřela, čímž se tento snímek stal jejím skutečným filmovým epilogem.

Nejslavnější filmové partnerství s Novým

Adina Mandlová vytvořila během své herecké kariéry nezapomenutelné filmové duo s Oldřichem Novým, které se zapsalo do zlatého fondu české kinematografie. Jejich společné účinkování ve filmech přinášelo na plátna kin dokonalou symbiózu elegance, vtipu a vytříbeného hereckého projevu. Především snímek Kristián z roku 1939 se stal vrcholem jejich společné práce a dodnes patří mezi nejoblíbenější české filmy všech dob.

Chemie mezi těmito dvěma hereckými osobnostmi byla patrná již od jejich prvního setkání před kamerou. Mandlová dokázala svým přirozeným šarmem a lehce provokativním vystupováním dokonale doplňovat Nového uhlazeného gentlemana. V Kristiánovi ztvárnila Mandlová roli Zuzany, zatímco Nový hrál dvojroli účetního Aloise Nováka a světáckého Kristiána. Jejich dialogy byly plné jiskřivého humoru a skryté erotické tenze, což diváky fascinovalo.

Další významnou spolupráci předvedli ve filmu Hotel Modrá hvězda, kde opět prokázali svůj mimořádný talent pro konverzační komedii. Mandlová zde ztvárnila temperamentní recepční Miladu, která svým půvabem okouzluje Nového v roli korektního hoteliéra. Jejich společné scény byly postaveny na brilantních dialozích a perfektním načasování komických situací.

Zajímavostí je, že ačkoliv na plátně působili jako dokonalý pár, v soukromí jejich vztah nebyl vždy idylický. Mandlová ve svých pamětech přiznává, že zpočátku měla k Novému určité výhrady, považovala ho za příliš upjatého a akademického. Postupem času však objevila jeho profesionalitu a oddanost hereckému řemeslu, což vedlo k vzájemnému respektu.

Kristián se stal jejich nejslavnějším společným počinem, který definoval standardy prvorepublikové filmové komedie. Scéna, kde Mandlová jako Zuzana tančí s Novým v luxusní restauraci, patří k ikonickým momentům české kinematografie. Jejich společné výstupy se vyznačovaly perfektní souhrou, timing byl precizní a každý pohled či gesto mělo svůj význam.

Spolupráce Mandlové a Nového představovala vrchol elegantní filmové zábavy své doby. Jejich společné snímky se vyznačovaly vytříbeným humorem, noblesou a perfektním řemeslným zpracováním. I přes složité období protektorátu dokázali divákům přinášet radost a únik od každodenních starostí. Jejich filmové partnerství zůstává dodnes vzorem pro následující generace českých herců a připomínkou zlaté éry československé kinematografie, kdy se na plátnech kin rodily nezapomenutelné příběhy plné vtipu, lásky a elegance.

Celkový počet filmů a význam

Adina Mandlová patří mezi nejvýznamnější československé herečky předválečné a válečné éry, přičemž její filmografie čítá celkem 41 celovečerních filmů. Toto impozantní číslo bylo dosaženo především v letech 1932 až 1944, kdy byla na vrcholu své herecké kariéry. Její filmografický přínos je o to významnější, že se objevovala v různorodých žánrech, od lehkých komedií až po vážná dramata.

V období první republiky a protektorátu se stala jednou z nejobsazovanějších hereček československé kinematografie. Její herecký talent se naplno projevil zejména ve snímcích jako Kristián (1939), Hotel Modrá hvězda (1941) a Přítelkyně pana ministra (1940), které se staly klasickými díly české kinematografie. Význam její tvorby spočívá především v tom, že dokázala přesvědčivě ztvárnit jak role mondénních dam, tak charakterní postavy obyčejných žen.

Kvalitativní přínos Mandlové pro českou kinematografii je nezpochybnitelný. Její herecký projev byl moderní, civilní a přirozený, což bylo v tehdejší době poměrně neobvyklé. Spolupracovala s předními režiséry své doby, jako byli Martin Frič, Otakar Vávra či Mac Frič, kteří v ní viděli výjimečný talent a obsazovali ji do hlavních rolí svých filmů.

Zajímavostí je, že některé z jejích filmů byly natočeny v několika jazykových verzích, což svědčí o mezinárodním potenciálu, který v sobě nesla. Její filmová kariéra byla bohužel násilně přerušena politickými událostmi po roce 1945, kdy byla nespravedlivě obviněna z kolaborace s nacisty. Po emigraci do zahraničí už nikdy nedosáhla takového množství filmových rolí jako v Československu.

Z hlediska historického významu jsou její filmy cenným dokumentem doby, zachycujícím nejen módní trendy a společenské konvence, ale také vývoj československé kinematografie. Technická kvalita snímků, ve kterých účinkovala, byla na svou dobu velmi vysoká, což přispělo k jejich dlouhodobé životnosti a oblibě u diváků i v současnosti.

Mandlová zanechala nesmazatelnou stopu v české kinematografii nejen množstvím natočených filmů, ale především jejich kvalitou a nadčasovostí. Její filmy jsou dodnes pravidelně reprízovány v televizi a těší se velké divácké oblibě. Kulturní odkaz jejích rolí zůstává živý i pro současné generace, které v nich mohou objevovat kouzlo prvorepublikového filmu a herecké umění jedné z největších hvězd československého filmu všech dob.