Staré české filmy pro pamětníky: Poklady, které neomrzí

Zlatý věk československé kinematografie 1930-1970

Československá kinematografie prožívala své nejkrásnější období mezi lety 1930 až 1970. Však to znáte - babička vždycky říkávala, jak se těšila do kina na nový film s Oldřichem Novým. Tohle bylo skutečně zlaté období našeho filmu, kdy vznikaly snímky, co nás baví dodneška.

Představte si tu atmosféru třicátých let. V kinech se poprvé ozval zvuk a diváci žasli. Na Barrandově, v tom magickém místě nad Prahou, rostly ateliéry jak houby po dešti. A jaké tam vznikaly poklady! Kristián s nezapomenutelným šarmem Oldřicha Nového nebo Hotel Modrá hvězda, kde Nataša Gollová okouzlovala každého diváka.

Padesátá a šedesátá léta? To byla teprve jízda! Kdo by neznal Pyšnou princeznu nebo Císařova pekaře? Dodnes si broukáme melodie z těchto filmů a o Vánocích je sledujeme s celou rodinou. To je ta pravá tradice, co říkáte?

A pak přišla nová vlna - čerstvý vítr do světa filmu. Forman, Menzel, Chytilová... Tihle machři ukázali světu, že malá země uprostřed Evropy umí točit světové filmy. Ostře sledované vlaky si domů přivezly Oscara - to není jen tak!

Když se díváte na Vlastu Buriana, Danu Medřickou nebo Rudolfa Hrušínského, vidíte skutečné mistry svého řemesla. Žádné digitální triky, žádné přehrávání - jen čistý talent a charisma. To se dnes už moc nevidí, co?

Díky moderním technologiím můžeme tyto klenoty sledovat v nablýskané kvalitě. Digitální restaurování dává starým filmům nový život. A není to skvělé? Naše děti a vnoučata tak můžou objevovat kouzlo filmů, na kterých jsme vyrostli my sami.

Nejslavnější herci starých českých filmů

České filmové nebe první poloviny minulého století? To byla opravdová paráda! Vlasta Burian, náš milovaný král komiků, rozdával smích plnými hrstmi. Však si vzpomeňte na jeho nezapomenutelné grimasy v C. a k. polním maršálkovi - dodnes se u toho válíme smíchy.

A ten elegán Oldřich Nový? Když se objevil na plátně, dámy v kinech přímo omdlévaly. Jeho Kristián se stal symbolem nonšalance a šarmu první republiky. Však když tančil s Adinou Mandlovou, to nebyl jen tak ledajaký filmový pár - to byla čistá magie na plátně.

Hugo Haas nám zase ukazoval, jak se dá herectví povýšit na skutečné umění. Ať už hrál v dramatech nebo komediích, jeho výkon byl vždycky jako housle prvních houslí - dokonale vyladěný a přesný.

A co teprve naše dámy! Nataša Gollová - ta když tropila hlouposti, nebyla to žádná přetvářka. Ta její přirozená hravost a šarm, to se dneska už moc nevidí, co? Lída Baarová zase dokázala, že krása a talent můžou jít ruku v ruce, i když život občas píše složité příběhy.

Jaroslav Marvan - ten uměl být přísný jako četník i laskavý jako dědeček. Jeho postavy úředníků a autoritativních figur? Ty jsou prostě nesmrtelné. Vždyť kdo by neznal jeho Švejka nebo role v Císařově pekaři?

Když se řekne Jindřich Plachta, vybaví se každému ten jeho dobrosrdečný úsměv a laskavý pohled. A Zdeněk Štěpánek? Ten když se objevil na plátně, všichni věděli, že přichází opravdový mistr svého řemesla.

Růžena Nasková a Antonie Nedošinská - tyhle dámy uměly zahrát maminku nebo tetičku tak přesvědčivě, že jim to věřil úplně každý. A Theodor Pištěk? Ten svými rolemi šlechticů a důstojníků dokonale vystihoval noblesu první republiky.

Oblíbené komedie z první republiky

Když se řekne prvorepubliková komedie, většině z nás se vybaví elegance, šarm a vytříbený humor. Není divu - vždyť právě Kristián s nezapomenutelným Oldřichem Novým nám ukázal, jak může obyčejný úředníček jednou za měsíc zazářit jako světák v tom nejluxusnějším hotelu.

A co teprve když se u přepážky objevil král komiků Vlasta Burian ve filmu U pokladny stál. Jeho pokladník Novotný dokázal rozesmát celé generace - a víte co? Směje se mu dodnes. Však kdo by odolal jeho typickému humoru a nezaměnitelným grimasám?

Nesmíme zapomenout ani na Hugo Haase, který svým filmem Život je pes dokázal, že režisér může být zároveň i skvělým hercem. S půvabnou Adinou Mandlovou tvořili duo, které přinášelo na plátna inteligentní zábavu s nádechem nostalgie.

To Nataša Gollová zase v Evě tropí hlouposti předvedla, jak má vypadat správná romantická komedie. Její komediální talent pak naplno zazářil i v Přítelkyni pana ministra - dodnes se díváme s úsměvem na její roztomilou nešikovnost a půvabnou bezprostřednost.

Tyhle filmy nám ukazovaly život takový, jaký skutečně byl - s jeho radostmi i starostmi. Vzpomeňme třeba na Muže v offsidu, kde fotbaloví fandové prožívají své vášně úplně stejně jako dnes. A co teprve když na scénu vstoupili Voskovec s Werichem ve Světě patří nám!

Každá ta komedie měla svoje kouzlo - ať už šlo o záměny identit, vtipná nedorozumění nebo narážky na tehdejší společenské konvence. Však to znáte - někdy stačí jeden převlek nebo špatně pochopené slovo a už se to celé rozjede.

Možná je to právě ta směs noblesní zábavy a lidského tepla, co dělá tyhle filmy nesmrtelnými. I dnes, když si je pustíme, cítíme to kouzlo první republiky a necháme se unést příběhy, které ani po letech neztratily své kouzlo.

Válečná a historická dramata českého filmu

České válečné a historické filmy nám přinášejí příběhy, které se dotýkají našich srdcí a připomínají důležité momenty naší historie. Atentát z roku 1964 nás vtahuje do napínavého děje plného odvahy a strachu - kdo by neznal osudové okamžiky spojené s atentátem na Heydricha?

Charakteristika	Staré české filmy pro pamětníky
Období vzniku	1930-1970
Typický formát	Černobílý film
Hlavní žánry	Komedie, dramata, romantické filmy
Známí herci	Vlasta Burian, Oldřich Nový, Adina Mandlová
Dostupnost	Česká televize, DVD, online archivy
Jazyk	Čeština
Průměrná délka	90 minut
Produkční studia	Barrandov, Hostivař

Kladivo na čarodějnice je jako mrazivé zrcadlo nastavené lidské krutosti. Když sledujete Šmeralův výkon, běhá vám mráz po zádech. Vždyť podobné manipulace s pravdou a mocí vidíme kolem sebe i dnes, ne?

Válečné snímky nám připomínají temné kapitoly našich dějin. Vezměte si třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou - příběh, který vám sevře hrdlo a nedá spát. Lenka Fišerová v hlavní roli vás prostě nenechá chladnými. A co teprve Romeo, Julie a tma? Láska v době strachu a nenávisti...

Markéta Lazarová je jako báseň převedená na filmové plátno. Drsný středověk, syrová krása a Magda Vášáryová, která vás uhrane jediným pohledem. Tenhle film prostě musíte vidět na vlastní oči!

V Údolí včel cítíte každý záběr až do morku kostí. A Sokolovo? To je jako živá učebnice historie, ze které mrazí. Hrdinství našich vojáků ožívá přímo před očima.

Tohle všechno není jen nějaká stará historie - jsou to příběhy, které si neseme v sobě. Ať už je to velkolepé Proti všem nebo odlehčenější Svatby pana Voka, každý si najde to své. Tyto poklady českého filmu nám mají co říct i dnes, v době mobilů a internetu.

Filmová studia Barrandov v letech 1930-1970

Příběh Barrandova je jako film sám o sobě. Tenhle klenot české kinematografie začal psát svůj příběh v roce 1933, kdy Václav Maria Havel položil základy něčeho, co mělo navždy změnit tvář našeho filmu.

Kdo by neznal ty nádherné prvorepublikové komedie? Elegantní Oldřich Nový v Kristiánovi nebo úžasná Nataša Gollová, jak tropí hlouposti - tyhle snímky nás baví i po tolika letech. To byla doba, kdy se na Barrandově točily filmy s noblesou a šarmem.

Pak přišla válka a s ní temné období Prag-Filmu. I v téhle době si ale naši filmaři dokázali najít cestičky, jak točit kvalitní filmy bez politické propagandy. Znárodnění v roce 1945 pak odstartovalo novou kapitolu - paradoxně plnou technického pokroku a inovací.

Pamatujete na nezapomenutelné pohádky z padesátých let? Pyšná princezna nebo Císařův pekař - tyhle poklady vznikly právě tady. Barrandov se rozrostl v největší filmové studio východní Evropy a konkuroval i západním studiím.

Šedesátky? To byla teprve jízda! Nová vlna přinesla svobodu, experimentování a světový věhlas. Forman, Chytilová, Menzel - tahle jména zná každý filmový fanoušek. Jejich filmy sbíraly ceny po celém světě a my na ně můžeme být právem hrdí.

A co teprve to technické zázemí! Barrandovské kostýmy a rekvizity byly pojmem. Když někdo řekl to je z Barrandova, všichni věděli, že jde o prvotřídní kvalitu. Laboratoře zpracovávaly materiál i pro zahraniční produkce - prostě světová extra třída.

Televizní tvorba? Pan Tau okouzlil děti po celém světě a Kluk z plakátu se stal legendou. Barrandov prostě uměl vyprávět příběhy, které si našly cestu k divákům všech generací.

Legendární režiséři českých filmových klasik

České kinematografii vtiskli jedinečnou tvář mistři svého řemesla. Martin Frič, ten kouzelník filmového plátna, nám dal nezapomenutelné klenoty jako Kristián nebo Eva tropí hlouposti. Víte, jak dokázal z každého herce vytáhnout to nejlepší? Jeho cit pro timing a balancování mezi smíchem a vážností byl prostě fenomenální.

Otakar Vávra byl takový náš filmový architekt. Když se podíváte na jeho Filosofskou historii nebo Krakatit, uvidíte tu preciznost v každém záběru. Každičký detail musel sedět jak ulitý - však taky mladší filmaři k němu chodili na porady jako ke guru.

A co teprve Václav Vorlíček! Kdo by neznal jeho Tři oříšky pro Popelku? Ta kouzelná pohádka se stala vánoční tradicí nejen u nás, ale i v Německu nebo Norsku. Uměl namíchat dokonalý koktejl humoru a poetiky, ze kterého se nám dodnes točí hlava.

Jiří Menzel nám ukázal, že i obyčejný život na malém nádraží může být světový - však taky dostal Oscara! Jeho zpracování Hrabalových příběhů má takovou tu specifickou českou příchuť - jako když si dáte dobře vychlazené pivo v útulné hospůdce.

Bořivoj Zeman nám daroval pohádkový svět, ve kterém králové mají lidské tváře a princezny skutečné charaktery. Jeho Pyšná princezna se stala měřítkem kvality pro všechny další pohádky.

Karel Steklý dokázal přenést historii na plátno tak živě, že máte pocit, jako byste tam byli. Jeho Švejk není jen adaptací knihy - je to mistrovská studie české duše.

A Oldřich Lipský? Ten pán uměl rozesmát i největšího mrzouta. Limonádový Joe nebo Marečku, podejte mi pero! jsou dodnes recepty na dobrou náladu.

Jejich filmový odkaz žije dál v každém novém českém filmu, v každém záběru, který dnes vzniká. Vždyť vytvořili neopakovatelný český filmový styl - takový, co má duši, humor a hlavně - lidskost.

Nezapomenutelné filmové písně a melodie

České filmové melodie nám připomínají zlaté časy naší kinematografie. Když se řekne stará česká filmová písnička, každému se vybaví něco jiného, ale všichni cítíme tu stejnou nostalgii a teplo u srdce.

Kdo by neznal nesmrtelné skladby Jaroslava Ježka? Život je jen náhoda nebo Ezop a brabenec - melodie, co si broukáme při práci, na procházce, prostě kdykoliv. A co teprve když zazní Jen pro ten dnešní den z Kristiána? To se hned přeneseme do elegantní prvorepublikové kavárny.

Poválečná léta přinesla hudební klenoty, které nás provázejí celý život. Melodie Karla Svobody zná snad každé dítě - vždyť kdo by si nezanotoval písničku z Popelky během štědrovečerní pohádky? A když se ozve něco z Pytlákovy schovánky, hned máme lepší náladu.

Šedesátky, to byla teprve jízda! Waldemar Matuška v Limonádovém Joeovi - to je prostě paráda. A když Eva Pilarová nebo Karel Gott rozezpívali filmové plátno, byl to vždycky zážitek.

Starci na chmelu? První český muzikál, co rozproudil krev mladým i starým. A nezapomenutelní Světáci? Ty jejich písničky si zpíváme dodnes u skleničky s přáteli.

V těch starých filmech nebyla hudba jen výplní - byla duší příběhu. Skladatelé jako Trojan nebo Liška uměli vytvořit melodie, co se nám vryjí pod kůži. I dneska, když je mladí muzikanti předělávají po svém, pořád v nich cítíme to kouzlo starých časů.

Staré české filmy jsou jako stará vína - čím déle zrají, tím více nám připomínají krásu dávných časů a nostalgii mládí

Květoslav Němec

Romantické filmy pro pamětníky

České romantické filmy pro pamětníky jsou pokladnicí našich vzpomínek. Kdo by neznal Kristiána s nezapomenutelným Oldřichem Novým? Ten elegantní světák v smokingu, který ve dne sedí jako tichý úředníček za přepážkou, nám dodnes bere dech.

Když se řekne Řeka čaruje, vybaví se mi vůně léta a šumění vody. Kolikrát jsme s babičkou sedávaly u televize a společně prožívaly příběh lásky na pozadí malebné české krajiny. Ty záběry řeky a venkova jsou jako malované obrazy.

Divá Bára - to je teprve příběh! Dívka, co se nebála být jiná, když ostatní chtěli, aby byla jako ovečka v davu. Vlasta Fialová v téhle roli prostě září. A ten Vladimír Ráž? No řekněte sami - který chlap by dneska takhle bojoval za svou lásku?

A co teprve Pyšná princezna! Dodnes si broukáme Rozvíjej se poupátko a srdce nám při tom poskočí. Alena Vránová jako Krasomila - ta elegance a půvab, to se dnes už nevidí.

Měsíc nad řekou nás vezme zpátky do časů prvních lásek a letních večerů. Ta atmosféra maloměsta, studentské lásky a životních rozhodnutí - jako by to bylo včera.

Polibek ze stadionu si zamilujete hned napoprvé. Sport a láska? Proč ne! Však život není jen o jednom nebo druhém. A což teprve Přítelkyně pana ministra s tou úžasnou Natašou Gollovou - to je panečku podívaná!

Hvězdy jako Mandlová, Baarová nebo Nový - ti uměli divákům učarovat. Žádné speciální efekty, jen čistý herecký talent a charisma. Tyhle filmy jsou jako dobré víno - čím starší, tím lepší. A víte co? Pojďme si jeden pustit třeba hned teď!

Adaptace literárních děl ve starém filmu

Když se řekne česká kinematografie, většině z nás se vybaví nádherné příběhy převedené z knížek na stříbrné plátno. Naše filmová historie je totiž neodmyslitelně spjatá s literaturou, která jí dala pevné základy už v první polovině minulého století.

Vzpomeňte si třeba na Babičku - kdo by neznal tu nezapomenutelnou Terezii Brzkovou z roku 1940? Její laskavý obličej a moudré oči dodnes zahřejí u srdce. A co teprve když se Otakar Vávra pustil do Jiráskových velikánů! Jeho husitská trilogie s monumentálními bitevními scénami bere dech i dnešním divákům.

Venkovské příběhy dostaly ve filmu úplně nový rozměr. Jaroslav Vojta jako pantáta Bezoušek nám ukázal český venkov tak opravdově, že jeho postavu máme před očima dodnes. A když se na plátně objevili Marvan s Plachtou v Městečku na dlani, bylo jasné, že tohle bude pastva pro oči i duši.

Padesátá a šedesátá léta? To byla hotová zlatá horečka filmových adaptací! Bylo nás pět podle Poláčka se stalo takovým národním pokladem, že ho dodnes milujeme všichni - od dětí po prarodiče. Režiséři jako Frič nebo Krejčík měli prostě čuch na to, jak přenést kouzlo knihy do filmu.

Divadelní hry na filmovém plátně, to byla kapitola sama pro sebe. Lucerna nebo Naši furianti ožili díky skvělým hercům jako Štěpánek nebo Kohout. A když k tomu přidáte podmanivou hudbu Jiřího Srnky nebo Františka Škvora, není divu, že se tyhle snímky staly nesmrtelnými klasikami.

Každý záběr, každý kostým, každý detail byl promyšlený do posledního puntíku. Proto se na tyhle filmy díváme s láskou i dnes, proto nás pořád dokážou chytnout za srdce a připomenout nám, jak bohatou máme kulturní historii.

Významné české filmové pohádky

České filmové pohádky jsou pokladnicí našich vzpomínek na dětství. Kdo by neznal Pyšnou princeznu, při které jsme všichni zpívali Rozvíjej se poupátko? Tahle klasika z roku 1952 s Alenou Vránovou a Vladimírem Rážem prostě nikdy nezestárne.

A co teprve Princezna se zlatou hvězdou! Marie Kyselková v tom svém myším kožíšku dokázala uhranout celé generace. Když utíkala před Kazisvětem, drželi jsme jí palce, jako by šlo o život. Ta výprava a kostýmy - to už dneska prostě neumíme.

Největší klenot mezi pohádkami? Jednoznačně Tři oříšky pro Popelku. Šafránková s Trávníčkem vytvořili takovou chemii, že se na ně díváme dodnes s otevřenou pusou. Není divu, že tuhle pohádku milují i v zahraničí - vždyť je to prostě dokonalost sama.

Byl jednou jeden král - tady se musíme zastavit. Werich s Burianem? To je jako když se potká vtip s moudrostí. Jejich hlášky používáme dodnes a ani o tom nevíme. A což teprve Hrátky s čertem - tam Josef Bek ukázal, jak má vypadat správný pohádkový hrdina.

Šíleně smutná princezna nám dala nejen krásný příběh, ale i písničky, které si broukáme dodnes. Vondráčková s Neckářem byli prostě božští - mladí, krásní a talentovaní.

Princezna ze mlejna dokázala, že i novější pohádky mají šťávu. A S čerty nejsou žerty? Preissův čert se stal legendou a větu Co to tady smrdí? známe všichni nazpaměť.

Naše pohádky nejsou jen příběhy - jsou to vzpomínky na Vánoce s rodinou, na dětské sny a představy. Mají svoje kouzlo, které moderní triky nikdy nenahradí. Vždyť kolikrát jsme je už viděli, a stejně se na ně díváme znovu a znovu?